Ty tvrdonští úradkové

Ty tvrdonští úradkové na vojnu verbujú.
A já sa tej vojny bojím, já na ňu nepujdu.
Pod okénkem stójá, na šohaja strójá,
vindi šohaj malučko ven, miuá na ťa vouá.

Stójí šohaj v maštalence, koně vrané češe.
Ohlédá sa z boka na bok, co mu miuá nese.
Nese mu závdavek, řetaz, púto, zámek,
že on mosí mašírovat pod brněnský zámek.

Ty tvrdonští úradkové tvrdého srdéčka
a dali si oni nalét starého vínečka.
Jak sa ho napili, tak sa uradili,
kerého by šohajíčka na vojnu chytili.
Bohatého škoda, mosí robit doma,
a chudobný, prenešťastný, ten mosí do boja.