Pavel Čech
(*31. 7. 1921 – †18. 2. 2009)

Pedagog, hudebník a organizátor Pavel Čech se narodil Jakubovi a Anně Čechovým
31. 7. 1921 v Prušánkách v okrese Hodonín.

Jeho maminka vedla domácnost a malé hospodářství, a ačkoliv tatínek pracoval jako zedník, měl hlavně pověst výborného zpěváka, hudebníka a tanečníka.

To on přivedl syna k folkloru. Hrál na housle a naučil to i malého Pavla, který v šesti letech uměl zahrát vše, co uměl zazpívat. U muzikanta Noska poté dostudoval základy hudební teorie a láska k hudbě mu už zůstala.

Pavel Čech navštěvoval obecnou školu v Prušánkách a absolvoval studia na reálném gymnáziu v Břeclavi. Maturoval již v Hodoníně, kam bylo gymnázium později přeloženo, a po maturitě pracoval jako pomocná kancelářská síla v Podivíně.

Jeho další studia překazila okupace, kdy byl nasazen na nucené práce pro Říši v rakouském Ternitzu. Po ukončení války složil doplňovací maturitu na učitelském ústavu v Brně, a získal tak aprobaci k vyučování českého a německého jazyka, dějepisu a zeměpisu na vyšším stupni škol.

Své učitelské začátky prožil na škole v Němčičkách, dále působil jako učitel v Charvatské Nové Vsi, poté jako ředitel školy v Tvrdonicích, v Kosticích a Mikulčicích.Své pedagogické působení ukončil jako okresní školní inspektor v okrese Hodonín, kterým byl jmenován v roce 1968.

Svoji pedagogickou a uměleckou činnost zaměřoval především na mládež. Na školách, kde působil, zakládal cimbálové muziky a soubory, protože měl strach o lidovou píseň, která se bude ztrácet, zanedbá-li se péče o hudebnost mládeže. Stál u zrodu takových těles, jako byla cimbálová muzika Břeclavan.

Založil a vedl cimbálové muziky v Charvatské Nové Vsi (1955), v Kosticích, Tvrdonicích (1960) a Mikulčicích (1964 – později CM Slovácko). Soubory nejen vedl, ale také připracoval notovou literaturu, upravoval jednotlivé skladby a současně dbal i o umělecký růst jednotlivých členů souboru. V roce 1972 založil při ZDŠ v Prušánkách dětský soubor Podlužánek s vlastní cimbálovou muzikou, kde taneční složku vedla jeho žena
Julie Čechová (*20. 3. 1927 – †7. 8. 2004), učitelka a výborná choreografka.

S Podlužánkem společně rozdávali radost z hudby, zpěvu a pohybu nejen na regionálních slavnostech a domácích přehlídkách, ale účastnili se i desítek mezinárodních festivalů a přehlídek téměř po celé Evropě. Podlužánek čerpal především z dětského folkloru Podluží a svým živoucím projevem potěšil diváky v Polsku, Finsku, Rakousku, Maďarsku, tehdejší SSSR či NDR a nejdál v Sýrii. Pracoval také s dětskými soubory Duběnka v Hodoníně a Jatelinka v Moravské Nové Vsi.

Pavel Čech spolupracoval s Fanošem Mikuleckým, podílel se na formování programové skladby Podluží v písni a tanci (Národopisné slavnosti ve Tvrdonicích), se Zdenkou Jelínkovou spoluzakládal a organizoval dětskou přehlídku Mladé Horňácko a společně se Stanislavem Pěnčíkem byl iniciátorem soutěže dětských zpěváků O věneček rozmarýnu Fanoše Mikuleckého. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí. Pamětníci si možná vzpomenou na pořady „Doma je doma“ nebo „Zahraj mi, hudečku“.

Vedle své pedagogické činnosti a prohlubování folklorního povědomí regionu byl Pavel Čech také vinařem a ambiciózním malířem. Soustředil se na ornamentální tvorbu na žudrech (dva vysunuté zděné boční pilíře se zaklenutým, obloukovitým stropem) jednotlivých vinných sklepů u Nechor. Vymaloval nejen ten svůj, ale i kapličky a boží muka a sklepy všech, kteří si o to řekli. S nadšením a zadarmo, protože podle jeho názoru „i z práce zadarmo může mít člověk užitek a radost“.

Pavel Čech byl jedním z těch výjimečných lidí, kteří milovali hudbu, a ta je provázela celým životem. Měl však ještě něco navíc – dokázal pro stejnou věc nadchnout i řady následovníků. U generací svých žáků probouzel a rozvíjel muzikálnost, zpěvnost a úctu k lidové tradici a tím u nich pěstoval hrdost na rodný kraj a jeho kulturu.

Za svůj život vychoval více než 200 muzikantů v deseti dětských cimbálových muzikách, pro které sestavil 14 zpěvníků, kde je více jak 700 písní převážně z Podluží. Za svou veřejnou kulturně výchovnou činnost získal mnohá ocenění, například titul Zasloužilý pracovník kultury nebo medaili J. A. Komenského, a byl nositelem státního vyznamenání Za vynikající práci.

„Folklor pro mě znamená strašně moc. Folklor mně dál strašně moc. Byla to radost ze života, kterou člověk má, když k němu najde cestu. Kdybych se ještě jednou narodil, tak zase bych chtěl být učitelem. Učit na Slovácku a prožívat tu krásu s dobrým a pracovitým lidem, který tady po staletí žije a zpívá krásné písničky.“

- Vyznání Pavla Čecha folkloru